Básně tvoří kompaktnější celky, jejich roztříštěnost se najednou spojuje v příběhy. Lyrický subjekt často utíká do minulosti. Pokud vztahy s rodinou (vztahy mezi lidmi) nehrají citovou roli, pak prožitek z dětství si sebou vypravěč nese a konfrontuje s ním realitu. Naivně dětský pohled se pak mísí s vnímáním dospělého člověka, který jakoby nechtěl žít v tomhle světě, ale zůstal raději v dobrodružném dětství spolu s indiány, šamany, kovbojkami atd. (téma dětství a dospívání, svět viděný chlapeckýma očima je pak v Topolově tvorbě dále rozvíjen – viz kniha Noční práce).
„možná bych docela rád / časem byl / malbou v jeskyni / asi rudým bejkem / kterýmu šíji i boky / pobodaly oštěpy / ale já tehdy spíš usnul / zatimco šaman chřestil / řehtačkou z paznehtů“ (Topol 1994: s. 41). Zážitky z dětství, které mají velký vliv na vypravěče jsou obsaženy v básni indiánský rysy (Topol 1994: s. 63).

Obsaženo dále ve sbírkách: Krajina s Indiánama (1988; obsahuje Náhodnejch 23, Vlhký básně a jiný příběhy), Miluju tě k zbláznění (1988, obsahuje: Náhodnejch 23, Vlhký básně a jiný příběhy, Krajina s Indiánama)